Každý zaměstnanec má nárok na dovolenou. Počet dní a podobně závisí na konkrétní profesi, každá to má jinak. Bývá to ale žalostně málo, protože pracovat se musí a daná firma hold zaměstnance potřebuje. Některé práce jsou na tom ale trochu lépe a lidé v pozici práce s počítačem si někdy práci mohou vzít domů, což se dá prakticky brát jako dovolená. V některých pracích se i mohou domluvit s kolegy, kteří směnu vezmou místo nich a oni tak mají volný den, pak zas místo někoho něco nahradí. To je příjemné, protože si tak lidé navzájem pomáhají.
Jenže pokud jste v práci, kde to takto nejde, musíte spoléhat pouze na vaši vlastní dovolenou, na kterou máte v rámci zákona nárok jako každý občan. Jenže pokud si nemůžete nic nahradit a podobně, máte jen těchto pár dní, což není moc fajn a zdaleka to nestačí k tomu, abyste si někdy udělali třeba volný den. Většina lidí si tyto dny vybere najednou a jedou na dovolenou, což je fajn. Pocitově jde poznat, že máte dovolenou. Ale jakmile tato dovolená skončí, máte pocit prázdnoty, protože už vám vlastně žádné další dny volna nezbyly. Co v takové chvíli dělat a co dělat proto, abychom se v takové chvíli nezbláznili?
Je to těžké, se nezbláznit, protože nejhorší na tom je, že už při konci dovolené víte, že si pak další vzít už nemůžete. Někteří, kteří mají více dní si pak vyberou další dny třeba po kouscích a prodlouží si víkend a podobně, což je fajn. Někteří ale tolik dní nemají a jakmile skončí dovolená ví, že už je to konec. Je to jistě ten nejhorší pocit, jaký kdy může být. V takové chvíli je třeba myslet pozitivně. Myslet na to, že jste si užili krásnou dovolenou a teď sice budete pracovat, ale zase si vyděláte peníze na další dovolenou a máte například volný víkend a podobně, takže to neberte zas tak, že končí svět. Bez práce byste neměli ani peníze na tu dovolenou, musíte to brát takto.