Při spatření některých zvířat, která žijí v jiných částech světa, můžeme někdy zalitovat, že je u nás potkat nemůžeme. Jedním z takových sympatických zvířátek je i nosál červený. Pokud bychom ho chtěli zahlédnout v přírodě, museli bychom za ním až do daleké Venezuely nebo Kolumbie. Spatřit bychom ho mohli i na severu Argentiny. V těchto zemích na své teritorium tak náročný není.
§ Obývá nížiny i úbočí And, kde se může vyskytovat i ve vysoké nadmořské výšce, která může dosáhnout i dvou a půl tisíce metrů.
Daří se mu na okrajích lesů, v travnatých pampách, na březích řek a jezer, v polích, sadech a na pastvinách. Z toho je zřejmé, že mu přítomnost člověka až tak moc nepřekáží. Velikostí a tvarem těla trochu připomíná našeho jezevce.
– Je dlouhý okolo půl metru a zhruba stejně dlouhý má i ocas.
– Vysoký je kolem třiceti centimetrů.
– Jeho váha se pohybuje mezi třemi až šesti kilogramy.
– V přírodě se dožívá pouhých sedmi až osmi let. V zajetí se jeho délka života může zvýšit až na sedmnáct let.
S výběrem z jídelního lístku nemá problém
Nosál rozhodně není vybíravým strávníkem. Po celý den se potuluje po okolí a svým úzkým čenichem prozkoumává skuliny, kde hledá něco k snědku. Dokáže jím i nadzvednout kameny a větve. Jeho jídelníček je velice pestrý.
· hmyz
· slimáci
· štíři
· pavouci
· červi
· ještěrky
· žáby
· hlodavci.
Když si chce přilepšit, vyšplhá i do koruny stromů, kde si uškubne nějaké to ovoce. Skvrnou na jeho charakteru je to, že mnohdy vybere i ptačí hnízdo. Ať jsou tam vajíčka nebo už vylíhnutá mláďata. Při šplhání na stromech si pomáhá svým dlouhým ocasem, kterým udržuje rovnováhu. A pokud ho „honí mlsná“ zavítá i do blízkosti lidských obydlí, kam přijde zjistit, jaké složení jídelníčku mají místní obyvatelé. Při svých toulkách se musí vyhýbat dravým ptákům, velkým hadům a jaguárům.
– Ti totiž vůbec nehledí na to, že je mají před sebou krásné zvíře a klidně si na něm pochutnají.